Mountfield HK
Vstupenky
Aplikace
Fanshop
ENG
Menu Více
Rozhovory
út 23.4.2024 | Tomáš Kalas, Daniel Krátký

Dávid Mudrák: Doufám, že Hradec pro mě bude nejlepší volba

Druhou oznámenou posilou hradeckého klubu se stal obránce Dávid Mudrák. Třiadvacetiletý obránce přišel ze Zvolena a Východočeši si od něj slibují nejen důraz ve hře. Povedené dvě sezony na středním Slovensku mu vynesly i pravidelné pozvánky do reprezentace. Mladý bek navíc bojoval o nominaci do národního týmu na květnový šampionát, ale přišlo zranění a vynucený konec sezony. Nejen o tom tak hovoří v úvodním rozhovoru v novém angažmá.

Dávide, kdy přišel první kontakt s Mountfieldem?
Už si to moc nevybavuji, ale myslím, že to bylo okolo listopadové reprezentační přestávky. Celé to ale hlavně řešil můj agent, až posléze jsem si volal osobně s generálním manažerem. Těch nabídek jsem měl na stole po té přestávce více, Zvolen mě však nikam do zahraničí neuvolnil. Tím pádem jsme pak řešili nabídku na příští rok a doufám, že Hradec pro mě bude nejlepší volba.

Stihl jste si už nějakým způsobem zjistit informace o městě?
Zjišťoval jsem všechno okolo klubu a města samotného, byl jsem v kontaktu i s Alexem Tamášim a Oliverem Okuliarem, navíc mi v tomhle pomohl i Graeme McCormack. Ode všech jsem poslouchal taktéž pochvalné věci, což hrálo velkou roli. Hradec navíc vypadá jako pěkné město, i když jsem tady nikdy nebyl (smích).

Zmiňujete třeba Graema, s nímž jste již v jednom týmu nastoupil. Je tak lepší mít v novém působišti někoho, s kým se znáte už z dřívější doby?
Určitě, znám navíc i Chrise Lalancettea, neboť jsme spolu hráli v Michalovcích, když jsme získali bronz. On pak s Graemem právě odešel do Hradce. Doufám, že se povede vytvořit skvělá parta v kabině a dotáhneme to daleko.

Taktéž jste si vyzkoušel angažmá ve Finsku, jaká to byla zkušenost?
Ohromná zkušenost to byla hlavně po psychické a osobnostní stránce. Šel jsem někdy v sedmnácti letech do Finska, neuměl jsem anglicky ani slovo a nebyl delší dobu pryč z domova. Musel jsem si tam vařit, prát, takové ty základní věci, co ale sedmnáctiletí kluci doma nedělají (smích). Přišel jsem do týmu, kde bylo pětatřicet kluků, kteří bojovali o místo v týmu, kde se hrálo na devatenáct lidí. Tohle mi do kariéry hodně dalo.

Hodně hráčů říká, že se ve Finsku a Švédsku naučí hodně pracovat, nic neošidí, otevře jim to oči. Bylo to stejné i u vás?
Říkal to i David Pastrňák dříve, že byl trénink v posilovně a kluci jeli sami od sebe, nebyl tam přítomen ani trenér. Bylo to úplně stejné i u nás, měli jsme testy a všichni makali. Každý chtěl být nejlepší a mít co nejlepší pozici. Spoluhráči okolo nevypustili ani jedno cvičení, což jsem se takhle naučil i já.

Přesun do české extraligy je asi velký skok v kariéře, souhlasíte?
Česká liga je v evropském rámci na velmi vysoké úrovni. Není snadné se v ní ze Slovenska prosadit, hodně hráčů se takhle vrátilo zpátky. Ale jdu do toho s tím, že se dokážu prosadit a ukážu, že na to mám.

Stihl jste už českou extraligu nějakým způsobem nakoukat, sledovat nějaké duely?
V momentě, kdy mi začaly chodit nabídky z Česka, tak jsem začal extraligu sledovat. Hodně hráčů z ní navíc znám, byl jsem se takhle podívat třeba u Kristiána Pospíšila v Brně. Je to velmi náročná liga na vysoké úrovni.

Fanoušci vás úplně dobře znát zřejmě nebudou, jak byste se jim jako hokejista představil?
Mám rád hru do těla, spíše jsem defenzivní typ obránce. Gólů sice nedávám moc, ale doufám, že se to bude v tomhle ohledu jenom zlepšovat. (smích)

Váš příběh toho, jak jste se dostal k hokeji, je poměrně zajímavý. Můžete jej nějak přiblížit?
Od mala chtěl můj táta, abych tenhle sport hrál. Vždy jsem mu říkal, že na hokej nejdu, protože se tam hráči mlátí. Hrál jsem tak skoro všechno vyjma hokeje, až v deseti letech jsem si to na tréninku jednou zkusil a zůstal jsem u toho dodnes. A co je paradox? Jak jsem jako malý hrát hokej nechtěl, protože tam jsou bitky, tak jsem právě teď ten, kdo se občas porve a hraje tvrdě (smích).

Po tomto ročníku jste si vysloužil další pozvánku do reprezentace a mohl jste bojovat o mistrovství světa hrané prakticky „doma“. Poté ale přišlo zranění, jak moc vás to mrzí?
Hodně to mrzí, cítil jsem se tento rok opravdu výborně, včetně přípravných zápasů, co jsme odehráli. Opravdu jsem věřil, že to dotáhnu až na šampionát. Snažil jsem se to ještě nějak zkusit i přes zranění, ale nešlo to.

Ta šance na nominaci byla navíc velká, dařilo se vám jak v sezoně, tak v reprezentaci…
Sice jsem si dříve vždy trochu připouštěl variantu, že bych jet nemusel a trenér by si vybral někoho jiného, ale tuhle sezonu jsem si hodně věřil. Chtěl jsem trenérům ukázat, že na to mám. Ti mě po zranění uklidňovali, že je do šampionátu hodně času. Ještě to může vyjít, čeká mě ještě jedno vyšetření, ale ta šance je tak jedno až dvě procenta.

Slovenská veřejnost si hodně chválí působení hlavního trenéra Craiga Ramseyho, získal s reprezentací několik úspěchů. Jak na vás osobně působí?
Je to velký trenér, který toho má za sebou opravdu hodně. Mám k němu ohromný respekt, když říká něco v kabině, tak je i slyšet mouchu, jak letí kabinou (smích). Přirozeně má velký respekt od hráčů, což přináší i úspěchy, které jsme pod ním měli.

Ramseyho asistentem je navíc Peter Frühauf, současný asistent trenéra Hradce. Hrál i on nějakou roli ve vašem přestupu?
Když jsem dostal nabídku od Hradce, tak jsem to s ním konzultoval. Říkal mi o klubu samá pozitiva, navíc mi i hodně věcí vysvětlil, takže i on měl v tom přestupu roli. Snažil se mi poradit, ale říkal mi, že to rozhodnutí je samozřejmě na mě.